Na komoru (Ladě: Lešť)

A je to opět tady. Po čtyřech letech se opavská kapela Ladě připomíná s novým albem Lešť. Navazuje, posouvá se. Nevykrádá se, neopakuje se. Výsledek je zase na naší scéně bezkonkurenční.

Když v roce 2011 vyšla Kalná, bylo to opravdové zjevení, které to dotáhlo až na nominaci na žánrovou cenu Anděl. Byl to počin, který si pozornost rozhodně zasloužil. Kvalita a síla byly neoddiskutovatelné, umocněné tím, že "výstřel" přišel ze zálohy.

Ladě v této uspěchané době nikam nespěchali a novinku představili po necelých čtyřech letech. Pokud si Kalná udržela ještě jasnou písňovou formu, na albu Lešť se kapela žánrově rozkročila a více se posunula do tzv. alternativních poloh.

To však neznamená, že zde nejsou v dobrém slova smyslu obyčejné písně. Jsou a některé dokonce odkazují na prapočátky spolupráce dua Kubesa - Uvira. V mnohých skladbách ale platí, že pokud není narušovaná struktura, je v nich třeba alespoň ambientní podkres či v nějakém momentu dochází k překvapivému zvratu. V jiných případech se struktura buď rozvolnila, nebo se lehce zkomplikovala. Kompozice jsou promyšlenější, vystavěnější, s patřičným katarzním účinkem. Kapela si umí dát na čas. A čas potřebují i posluchači ke vstřebání.

K docela zásadnímu posunu však dochází ve vnímání výsledného celku. Pokud na Kalné byl hlas zpěváka Michaela Kubesy tím středobodem, který strhával pozornost, Lešť je muzikantským albem, kde každý jednotlivý člen přesvědčuje o svých kvalitách. Když jsem na předchozím albu vyzdvihoval kytaru Petra Uviry, který zde znovu jen podtrhuje svou nezaměnitelnost, nemohu tentokráte opomenout rytmickou složku. Souhra dua Patrik Benek (bicí) a Víťa Halška (perkuse) je obdivuhodná. Nepřekáží si, naopak se skvostně doplňují, kdy ještě navíc mezi nimi umně kličkuje baskytarista Jiří Pater.

Prostor je vybudován, prostor je zaplněn. Jako rozervaná pentlička nahoře se vyjímá teprve Kubesův hlas. Co by ale byl takový hlas bez jedinečných textů? A naopak. Texty jsou silné, hluboké a obrazotvorné.

Je dobře, že si Ladě dali na čas s přípravou nového alba, jelikož toto je opět trefa do černého. Toto album bude zase mířit na nejvyšší mety.

Terminologická douška:
Když jsem dříve použil termín alternativní, měl jsem na mysli také odkaz na tvz. brněnskou alternativní scénu z 90. let. Tím nechci říci, že by zde v hudební rovině byly výrazné styčné plochy, spíše jsem potěšen, že je na české scéně po delší době taková nekompromisní kapela, kterou je dobré sledovat i naživo. Mám pocit, jako by od dob Dunaje, Boo, Pluta a jiných na koncertě nikdo nezněl u nás tak přesvědčivě.

Ladě - Lešť, Indies Happy Trails, 2015