Umělci bývali hledači pravdy. Mohli si dovolit víc než vědátoři, mohli si dovolit TUŠENÍ...a tušení občas předznamenává novou budoucí pravdu.
Jedinou kontrolou je sebekontrola. I když se umělcům zhusta lidé smáli, tušili, že v těch jejich "mazanicích" je jakási předzvěst pravdy. Potud v pořádku.
Ale sebekontrola bez kontroly degeneruje. Tak jsme se dopracovali k postmodernismu. Postmodernismus škrtl zodpovědnost elit, škrtl umělce jako hledače pravdy. Každý je kdokoliv a může cokoliv. Opět je tu krajina, která s otevřenou náručí zve nejprve podvodníky, posléze vyložené kriminálníky.
To že se v umění motá spousta podvodníků s načesanýma patkama, je doufám obecně známé...ale nepokročili jsme i dál?! Myslím, že teď už si my umělci zasloužíme osloveni KAŠPAŘI. JAKO CELEK jsme opravdu ROZTEKLÝ BLIVAJS, který si nic jiného nezaslouží...

( Michael Kubesa 24.2.2014
po shlédnutí Kafka bandu )